Černobílý svět
by Kathryn Stockettová
originální název: The Help
žánr: historické
nakladatelství: Knižní klub
počet stran: 408
vydání v ČR: 2011

Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 50. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.
úryvek z knihy

„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“
„Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla?
„Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“
„Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě.
„Takže budete používat tu v garáži, jasné?“
Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla.
„Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“
„Já teď zrovna nepotřebuju.“
Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“
„No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“ Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned.
Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.
Trocha historie
Rasová diskriminace byla upravena takzvaným Právem Jima Crowa od Občanské války, hlavně na jihu USA. Rasová segregace je zvláštní případ politické segregace, je to omezování fyzického kontaktu nebo osobního soužití mezi příslušníky různých ras. Na jihu USA byla tato segregace běžná a jednu dobu i legální. Znamenalo to například, že bíbí a černí lidé navštevovali rozdílné školy, jedli v jiných restauracích, ve vlaku seděli jinde, museli chodit na jiné záchody. Samozřejmě bílí a černí nemohli žít ani ve stejných čtvrtích. Bílé obyvatelstvo totiž považovalo černé lidi za méněcenné, mysleli si, že oni jsou ti lepší a černí jsou tu od toho, aby jim sloužili.
Rasová segregace je pozůstatek druhé světové války. Černí sice nemají stejné podmínky jako měli Židé, které chtěl Hitler vyhladit. Jenže to znamená, že černí na tom byli jen o něco lépe. Sice je nezabíjeli, ale využívali je. Černí lidé nemohli nikdy získat dobrou práci, to bylo naprosto nemyslitelné. Černí pracovali jako zahradníci, hospodyně, apod.
Příběh
Představte si, že jste černošská hospodyně. Pracuje u bílé paní, musíte jí poslouchat ve všem co vám řekne a hlavně neodmlouvat. Pracujete tak moc, že když přijdete domů, jste tak vyčerpaní, že byste nejraději jen spadly na postel a spaly. No, jenže třeba máte děti, musíte se o ně starat, uvařit večeři, uklidit, vyžehlit prádlo,... Nikoho nezajímá, že jste unavené, že vás bolí nohy, no co je komu do toho, že? Za práci dostáváte minimální výplatu, se kterou si stěží vystačíte zaplat nájem, vodu, elektriku, jídlo.
"Fajn" život ne?
Postavy
Aibileen je fajn postava, hodně jsem s ní soucítila Manžel ji opustil a její syn zemřel těsně předtím, než začala pracovat pro paní Leefoltovou. Dává si pozor aby jí něco omylem nevyklouzlo, na rozdíl od Minny.
Minny má prořízou pusu a nebere si servítky. Díky tomu už také přišla o práci a to víckrát než jednou. Z hlavních postav jí mám ráda asi nejvíc. Líbí se mi, jak se nepřetvařuje, právě tím, že řekne, co jí zrovna napadne.
Paní Skeeter mi přijde milá a nějak mi do tohohle městečka nezapadá, protože má na vše jiný pohled. Oblíbila jsem ji hned od začátku, protože se k černým nechová jako by byli kus hadru. Naopak, chce změnit jejich situaci. Jako jedniná z vypravěček je bílá a píše knihu o životě černých hospodyň.
Hodnocení
Kniha se mi velice líbila, je to zajímavé téma a kniha je i dobře napsaná, takže sei dobře četla. Nemám ráda jakoukoli diskriminaci, opravdu nechápu lidi, kteří žijí v dnešní době a někoho diskriminují... Vždy když čtu nějakou knihu o diskriminaci, 2. světové válce, globálním oteplování nebo o podobrných tématech, tak jsem naštvaná a zklamaná z lidí. Mám pocit, že se nikdy z ničeho nepoučí, což je dost smutné. Vlastně jsou pro mě takové knihy docela depresivní, ale stejně je čtu... Když bych to měla shrnout a dát tomuhle tématu jméno, řekla bych, že čtu o tom, jak jsou lidé hloupí a soběčtí.
To jsem se ale vzdálila od této knihy. Konec knihy se mi líbí, je reálný, což mám ráda. Pohádkovým koncům se prostě nedá věřit. Ale tahle kniha není vůbec pohádková, takže mi bylo jasné (nebo jsem tušila) jak bude konec přibližně vypadat.
Na jednu stranu pro mě byla kniha nepochopitelná, já prostě nechápu, jak se tak lidé mohli chovat. Je to prostě příšerné! A nejhorší na tom je, že dikriminace není minulostí, ale i dnes se s ní jistě hodně lidí setkává.
Malé černé děti matky učí, jak se mají chovat k bílým. Vždy jim musí přitakat, je úplně jedno, co si o tom myslí. Neodmlouvat, poslouchat, nepokládat své paní otázky. Mezi světem bílých a černých byla propastná vzdálenost.

Knižnímu klubu za poskytnutí reading copy, této knihy.
Knižní trailer: