Inkarceron
by Catherine Fisherová
originální název: Incarceron
žánr: fantasy, dystopie
nakladatelství: Knižní klub
počet stran: 368
vydání v ČR: 2011/05

Oceněná kniha pro mládež na pomezí fantasy a thrilleru. Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.
úryvek z knihy

Nezměrný, bez konce je Inkarceron,
propasti, chodby a průchody.
Svůj žalářzmapuje ten člověk, jen on,
kdo někdy okusil svobody.
ZPĚVY SAPPHIQUOVY


Finna srazili tváří k zemi a připoutali ke kameným kvádrům hlavní tranzitní cesty.
Ruce mu roztáhli do stran a zatížili okovy tak masivními, že mohl sotva pohnout zápěstím. Kotníky mu ovíjely propletené smyčky železného řetězu, přikovaného ke kruhu v dláždění. Nedokázal se ani nadzvednout, aby se mu do hrudi dostalo dost vzduchu. Vyčerpaně ležel a tváří se opíral o ledový kámen. Ale Občanstvo se už blížilo.
Nejdřív je vycítil, a teprve pak uslyšel: země se rozechvěla, zpočátku nepatrně, ale vzápětí vibrace zesílily natolik, že ho z nich brněly zuby a nervy. Zvuky z temnoty, rachot stěhovacích náklaďáků, pomalé duté bušení ráfků kol. S námahou pootočil hlavu, odhodil si z očí špinavé vlasy a spatřil dvě rovnoběžné prohlubně v zemi, které mizeli pod jeho tělem. Přivázali ho rovnou na vyjeté koleje.
Po čele mu stékal pot. Jednou rukou v rukavici sevřel ojíněné články řetězu a trochu se vzepřel, aby se mohl sípavě nadechnout. Vzduch štiplavě páchl naftou.
-----
V tu chvíli, nečekaně a náhle jako vždycky, rozsvítil Inkarceron světla.
Finn se leknutím zajíkl, když zjistil, že stojí v měděně, zlatě a matně rudě zbarveném prostoru. Les se táhl na míle daleko a svažoval se dolů, hluboko dolů do zvlněné krajiny.
„Co to bylo? Co se stalo? Finne?“
„Naskočila světla. Já… Jsem na novém místě, v jiném Křídle. V kovovém lese.“
Její další slova ho trochu zarazila. „Závidím ti. Musí to být fascinující.“
„Finne?“ Gildas už vstal a hledal ho. Chlapec ho málem přivolal, ale pak se rozhodl pro opatrnost.
„Už musím jít,“ zašeptal chvatně. „Pokusím se s tebou znovu promluvit… Když teď víme… teda, jestli chceš. Ale musíš,“ dodal naléhavě. „Musíš mi pomoct.“
Dívčina odpověď ho překvapila. „Jak ti můžu pomoct? Co může být v dokonalém světě špatného?“
Sevřel Klíč v pěsti. Modré světélko začalo blednout. Zoufale zašeptal: „Prosím. Musíš mi pomoct Uniknout.“
Jiný svět
Inkarceron, vězení, které mělo být rájem. Experiment se ale nepovedl a vězení je natolik inteligentní a soběstačné, že nikoho neposlouchá a řídí se podle sebe, dalo by se říct, že je živé. Do inkarceronu zavřeli vězně, ale od té doby uplynulo hodně času a tak už se tam narodilo několik dalších generací. Vězení je uzavřené a tak je úplně oddělené od světa venku. Většina vězňů vlastně ani neví, že je nějaký jiný svět a myslí si, že je krutý život ve vězení normální. Připomínalo mi to středověk, nebýt toho, že tam mají mnohem modernější technologie a takzvané oči, které celé vězení monitorují. Lidé ve vězení, jak vám už jistě došlo, nejsou zrovna milí. Vždyť taky musí bojovat o přežití.
Svět venku, to je mimo vězení, je naprosto odlišný a vyspělý. Nepředstavujte si ale moderní svět podobný tomu našemu. Oni sice také vynalezli mnoho moderních přístrojů- mobily, pračky, atd. Jenže vládce tohoto světa si řekl, že by všem bylo lépe bez těchto vymožeností. A tak se musíte řídit podle Protokolu. Všechny moderní vynálezy jsou ilegální. Lidé se musí vrátit asi o dvě staletí dříve. Takže zapoměňte na auta, tady se jezdí v kočárech a na koních. Zapoměňte na to, že by dívky nosily kalhoty, tady musí nosit korzety, spodničky a ozdobné šaty. A domluvené sňatky? No, to je přece normální.
V téhle knize najdete dva světy, které se navzájem tak liší, že jsem si říkala, jak můžou fungovat ve stejnou dobu.
Postavy
Claudie žije ve světe venku. Je to dcera správce Inkarceronu. Claudiin otec se ze začátku může jevit jako bezcitný, ale já jsem si ho nijak nezprotivila. Claudie s ním má velice špatný vztah. Za otce a přítele považuje Jareda, který je Sapient (= sapienti jsou velice moudří- já bych je označila jako vědce. Sapienti také vytvořili Inkarceron). S otcem se moc často nevídá a když už se spolu vidí, tak se k sobě chovají velice chladně. Claudie je zasnoubená s Casparem, královniným synem a následníkem trůnu. Původně si měla vzít Gilese, kterého měla ráda, ten ale nečekaně zemřel. Proto si za muže musí vzít Caspara, který je jí svým chováním odporný.
Finn žije ve vězení, je ale přesvědčen, že narodil venku a do vězení se dostal až později. Své dětství si ale nepamatuje, jen občas se mu vybavují matoucí útržky. Říká se mu Hvězdovid, protože ostatní vězni si myslí, že má vize- ve vupomínkách vidí hvězdy-> proto Hvězdovid. Finn je přesvědčen, že se nenarodil venku a proto si myslí, že je možné z vězení uniknout, stejně jako to podle legendy udělal Sapphique, což byl sapient. V těhto doměnkách ho podporuje starý Sapient Gildas, který by také rád unikl z vězení. Naopak Finnův přísežný bratr (to znamená, že jsou spojeni přísahou) si myslí, že je bláhové a nereálné pomýšlet na únik.
Kniha je vyprávěná z dvou pohledů- Claudie a Finna, které se vzájemně doplňují.
Hodnocení
Příběh je od začátku až dokonce výborný. Moc se mi líbilo, jak je kniha celou dobu napínavá. Vlastně jsem ji vůbec nechtěla odložit, protože jsem stále přemýšlela, jak se to bude vyvíjet dál. Dál jsem velice spokojená s tím, že byl příběh zamotaný a komlikovaný. To znamená, že jsem musela celou dobu dávat pozor a vnímat, co čtu, aby mi nic neuniklo. Takové knihy, které vás nutí přemýšlet mám hodně ráda.
Další super věcí bylo to, jak jsem celou knihu zjišťovala něco nového a nebo to jak jsem se mýlila. Ze začátku jsem si Inkarceron představovala úplně jinak. Myslela jsem si, že je to velice rozlehlá budova. To jsem se ale pořádně sekla xD
Ve většině knih najdete jako hlavní část příběhu zamilovanou dovojici (nebo teď hodně populární milostný trojúhelník). V této knize ale taková věc není a mě tam ani nechyběla. Dokonce jsem velice ráda, že se tam neodehrávalo žádné milostné drama. Ŕekla bych, že tím tahle kniha ještě více vyniká.
Celkově to byl velice zajímavý příběh, jsem zvědavá na pokračování ve druhém díle. Postavy jsem si ale nijak zvlášť neoblíbila. Přišlo mi, že se spisovatelka ani nesnažila o to, aby se vám dostali pod kůži. Bude s nimi sympatizovat, to jistě ano, ale asi se do nich nevžijete.
Je tu ale jedna věc, kterou bych knize vytkla. V knize nebyl vůbec popis toho, jak vypadají postavy. Přehnaně dlouhé popisy toho, jak postavy vypadají nemám ráda, ale tady mi chyběl alespoň malý popis toho, jak kdo vypadá. Ale když vezmu knihu jako celek, tak jsem spokojená a ochotná tuhle maličkost přehlédnout.

Na závěr bych ráda poděkovala Knižnímu klubu za poskytnutí reading copy, této knihy.
Knižní trailer: