Magie mrtvých
by Ilona Andrews
originální název: Magic Bites
díl: první
žánr: urban fantasy, detektivní, kožoměňci
nakladatelství: Fantom Print
počet stran: 256
vydání v ČR: 2011

Atlanta by byla příjemným místem k životu, jen kdyby nebylo magie…
Když magie pohltí svět, objevují se monstra a odpadlí mágové spřádají svá kouzla. Pistole se zasekávají a auta odmítají startovat. Ale pak se technologie znovu přihlásí o slovo a magie ustoupí stejně nevypočitatelně, jako se předtím objevila. Jen po ní zbudou nejrůznější druhy paranormálních problémů.
Kate Daniels, žoldačka, které se smůla lepí na paty a do kapsy má hluboko, se živí odstraňováním právě takovýchto magických potíží. Ale když je zavražděn její opatrovník, honba za spravedlností ji vtáhne do mocenských bojů mezi dvěma nejsilnějšími frakcemi magických bytostí v Atlantě. Mezi Pány mrtvých, nekromanty ovládajícími upíry, a Smečku, polovojenský klan kožoměnců. Tyto dvě strany se vzájemně obviňují ze série nezvyklých vražd – a smrt Katina opatrovníka by s tou záhadou mohla být spojená.
Obě organizace na Kate vytrvale tlačí, aby případ vyřešila a ona si začíná uvědomovat, že si ukousla větší sousto, než dokáže zvládnout…
úryvek z knihy
Když jsem přecházela ulici a vcházela do díry, šavli jsem pevně držela v ruce. Spolkla mě temnota. A do nosu mě udeřilo ulpívající pižmo kočičího pachu. Takže to nakonec medvěd nebude.

Kde je? Očima jsem prohledávala budovu, upírala zrak do šera. Mezerami ve zdech dovnitř pronikalo měsíční světlo a vytvářelo iluzi pološera a úplné temnoty. Věděla jsem, že mě sleduje. A že si to užívá.

Diplomacie nikdy nebyla mou silnou stránkou. Došla mi trpělivost… „Načičiči…“

U protější zdi zaplály dvě zlaté oči. V temnotě se pohnula silueta a vstala. Ty oči stoupaly výš a výš, dokud se netyčily až nade mnou. Jedna neskutečně velká tlapa se pohnula do měsíčního světla a rozvířila prach na špinavé podlaze. Nebezpečné drápy vystřelily ven a pak se znovu stáhly. Tlapu následovalo masivní rameno pokryté šedou kožešinou přeťatou nezřetelnými kouřovými pruhy. Obrovské tělo se posunulo dopředu, jako by se na mě chtělo vrhnout, a já ztratila rovnováhu a padla zadkem do špíny. Dobrý bože, tohle nebyl jen lev. Tahle obluda musela měřit v kohoutku minimálně metr padesát. A proč byla kruci pruhovaná?

Obrovitá kočka mě obkroužila, zpola na světle, zpola ve stínu, tmavá hříva se na ní vlnila, jak mě obcházela. Vyškrábala jsem se na nohy a skoro narazila do šedého čenichu. Chvíli jsme se na sebe dívali, vzájemně se měřili pohledy. Pak jsem se otočila a začala si oprašovat kalhoty tím nejnedůstojnějším způsobem.

Lev zmizel do tmavého kouta. Místností proběhlo zaševelení moci a neodbytně zatlačilo na moje smysly. Kdybych neměla své znalosti, řekla bych, že se právě proměnil.

„Načičiči?“ zeptal se vyrovnaně mužský hlas.

Nadskočila jsem. Žádný kožoměnec se nedokázal změnit z šelmy v člověka bez toho, aby si pak zdřímnul. Dokázali se proměnit do meziformy, ale šelmolidé mívali s mluvením problémy.

„Jo,“ přitakala jsem. „Přistihl jste mě nepřipravenou. Příště přinesu smetanu a hračky z kočičí šanty.“

„Jestli nějaké příště bude.“

Otočila jsem se. Stál tam v teplákách a volném tričku. Skromný kožoměnec, jak osvěžující. Ani bych nevěděla, že se zrovna proměnil, kdybych neviděla, jak se mu kůže vlhce leskne potem.

Pomalu si mě prohlížel, posuzoval a odhadoval mé schopnosti.

Mohla jsem se rezervovaně červenat, a nebo mu to oplatit. Rozhodla jsem se nečervenat.

Pán šelem byl o něco vyšší než já a vyzařovala z něj nahromaděná síla. Stál v jednoduché, vyvážené póze. Plavé vlasy měl zastřižené nakrátko, aby se nedaly snadno uchopit. Na první pohled by mu člověk hádal něco kolem pětadvaceti, ale jeho postava ho zrazovala. Triko se mu na ramenech napínalo. Záda měl široká a svalnatá, charakterističtější pro sílu a energii, kterou člověk oplýval na začátku třicítky.

„Jaký druh ženy vítá Pána šelem slovy ‚načičiči‘…?“ zeptal se.
První strany mě zavedly...
Když jsem četla první stránky, připadala jsem si jako ve světě série Rachel Morgan (která mi moc nesedla, takže jsem si říkala, kdoví jaká knížka bude tohle). Ale jakmile jsem se dostala přes první stránky a kapitoly, tak už bylo jasné, že je tahle série jiná. Přesto tu jistě můžete najít nějaké podobné rysy, jaké se objevují v podobně zaměřených knihách.
Magie mrtvých nás zavede do post apokalyptické Atlanty. Lidé prosazovali technický pokrok příliš daleko a magie se nám to rozhodla odplatit. Přichází ve vlnách, bez varování a zmizí tak náhle, jako když se objeví. Když přijdou magické vlny letadla padjí z oblohy, auta se zastaví, elektřina nefunguje. Když magie zmizí fungují zbraně a nedaří se kouzlům.
Hlavní hrdinka

Kate je něco jako obdoba Anity Blake, alespoň já bych jí k ní přirovnala. Má prořízlou pusu a umí být dost nepříjemná. Na druhou stranu se ale zajímá o ostatní a netouží po penězích. Po ruce má neustále nějakou zbraň, nejčastěji meč. Kate je velice mocná, ale protože to tají, tak ji většina lidí podceňuje. Byla vychována jako žoldák, je to tvrdá a silná žena, která spoléhá jen sama na sebe.
Curran je pán šelem, mění se ve lva a jeho vlastnosti se dají od toho zvířete odvodit. Je hrdý, silný a ego má tak obrovské, že si říkáte, že to není možné.
Hodnocení

Do téhle série jsem se asi zamilovala. Je to první díl ze série a já jsem žasla nad tím, jak jsem byla knihou čím dál více okouzlená. Postupně mě příběh dostal a já ho už nemohla pustit z hlavy.
Asi největším lákadlem, společně se zápletkou, by mohla být dvojice Kate a Curran, sice jsou v pozadí a děj se soustředí na vyšetřování. Ale kolikrát je to takhle ještě lepší, v tomhle případě to tak rozhodně je. Vždycky jsem netrpělivě čekala na další scénu, kde se setkají :D Neustále se popichují a jednoduše jim nejde odolat.
Jediným malým mínusem pro mě byl úvod, ale když se to pak rozjelo, neodložila jsem knihu ani na chvilku.

Ilona Andrews ve skutečnosti není jedna osoba, pod tímto pseudonymem se skrývají manželé Ilona a Gordon...