Mrazení
by Maggie Stiefvater
originální název: Shiver
série: The Wolves of Mercy Falls
díl: první
žánr: fantasy, vlci
nakladatelství: Argo
počet stran: 344
vydání v ČR: 2010

První kniha série Vlci z Mercy Falls.

Zima...
Grace fascinují vlci, kteří žijí v lesích za domem jejích rodičů, zvláště jeden se žlutýma očima. Připadá jí povědomý - jako by ho důvěrně znala.
Horko...
Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou a zpovzdálí sleduje Grace, v létě je na pár měsíců člověkem, ale dosud se na Grace neodvážil promluvit. Teď je všechno jinak...
Mrazení...
Sama-vlka postřelí lovci a on se najednou, uprostřed podzimu, promění zpátky v člověka. Cítí však, že je to nakrátko a především naposledy. A právě tehdy se sbližuje s Grace. Proč je jim vyměřeno tak málo času? Sam musí bojovat z svou lidskou podobu, aby neztratil sám sebe. A Grace je ochotna udělat cokoli, jen aby o Sama-člověka navždy nepřišla...

Něžný milostný příběh, střídavě vyprávěný z pohledu Grace a Sama, je prodchnut působivou melancholií a tragikou. Vypraví se v něm o touze být tím, kým chci být, a zároveň o nezbytnosti přijmout to, kým jsem. Zatímco Grace a Sam se pozvolna sbližují a snaží se vypořádat s minulostí, přítomností a beznadějnou budoucností, čas a osud pracuje proti nim.
úryvek z knihy

Nechal jsem boty v jejím pokoji a tiše se doplížil do koupelny v přízemí.
Byl tu jen sprchový kout, za což jsem byl hluboce vděčný, a Grace předem pečlivě zatáhla závěs, abych se na něj nemusel dívat.
Vyčistil jsem si zuby jejím kartáčkem a pak zůstal stát před zrcadlem, vytáhlý mladík ve velkém zeleném tričku, které si Grace vypůjčila z otcovy skříně, a prohlížel si zplihlé vlasy a žluté oči. Co to vyvádíš, Same?
Zavřel jsem oči, jako by stačilo schovat duhovky, i v lidské podobě zřetelně vlčí, abych mohl popřít, čím jsem. Slyšel jsem tiché hučení větráku ústředního topení, vnímal jeho vibrace v bosých chodidlech a uvědomoval si, že jedině díky němu jsem ještě pořád člověkem. Už teď začátkem října byly noci natolik chladné, aby ze mě dokázaly servat kůži, a do měsíce bude stejně i přes den. Co budu dělat? To se chci u Grace doma schovávat celou zimu, vyděšený i z toho nejmenšího průvanu?
Znovu jsem otevřel oči a zíral do nich v zrcadle tak dlouho, až barva i tvar přestaly cokoli znamenat. Přemýšlel jsem, co na mně Grace vidí, čím ji fascinuji. Kdo jsem byl, když si odmyslíme vlčí kůži? Kluk vycpaný slovy tak vrchovatě, že se z něj řinou ven.
Teď například každý řádek, každý motiv, který mi zazníval v hlavě, končil na slovo láska.
Musím Grace říct, že tohle je můj poslední rok.
Rozhlédl jsem se po chodbě, jestli nejsou rodiče na dohled, a proplížil se zpátky do ložnice. Grace už ležela v posteli, dlouhý měkký hrbol pod přikrývkou. Na okamžik jsem popustil uzdu fantazii a představil si, co má asi na sobě. Z nejasných vlčích vzpomínek jsem si vybavoval jednu, kdy někdy na jaře vstávala z postele jen v plandavém tričku a vystrkovala zpod deky úžasně dlouhé nohy. K nesnesení vzrušující představa.
Hned jsem se za to fantazírování zastyděl. Chvíli jsem obcházel kolem postele a myslel na studenou sprchu, basové struny a další věci, které nebyly Grace.
„Hej,“ zašeptala rozmlženým hlasem, jako by už spala. „Co děláš?“
„Pssst!“ Cítil jsem, jak se červenám. „Promiň, že tě budím. Jen jsem na něco myslel.“
Její odpověď spolklo na konci zívnutí. „Tak nemysli.“
Vlezl jsem do postele a uvelebil se na kraji matrace. Dnešního večera se něco změnilo, snad proto, že mě Grace viděla úplně na dně, strnulého hrůzou ve vaně a ochotného poddat se proměně. Dnešní noc nebyla postel dost velká, abych unikl její vůni, jejímu ospalému hlasu, teplu jejího těla. Nenápadně jsem mezi nás zchumlal kus přikrývek, položil jsem hlavu na polštář a snažil se silou vůle zahnat pochybnosti, abych mohl usnout.
Grace ke mně natáhla ruku a prsty mi začala pročesávat vlasy. Zavřel jsem oči a nechal se dovádět k šílenství. Kreslí mi na tvář plavnou linku/ linku, co tančí pomalinku/ a nenahradí, ač mě hladí/ mou tajnou verzi sebe sama/ když ležím s tebou, ležím s tebou, ležím s tebou. „Líbí se mi tvoje vlasy,“ ozvala se.
Neřekl jsem na to nic. V duchu jsem skládal melodii ke slovům, která mi zněla v hlavě.
„Promiň mi ten dnešní večer,“ zašeptala. „Nechci tě tlačit dál, než kam sám chceš.“
Vzdychl jsem, když se mi její prsty ovinuly kolem ucha a sjely na krk. „Jde to všechno hrozně rychle. Chtěl bych, abys...“ Před slovy mě milovala jsem se zarazil, protože by to znělo moc předvídatelně. „Abys se mnou chtěla být. Já si to přeju odjakživa, jen mě nikdy nenapadlo, že by se to mohlo splnit.“ Znělo to až moc vážně, a tak jsem dodal:
„Koneckonců jsem mytologické stvoření. Technicky vzato bych neměl existovat.“
Grace se tichounce zasmála, jenom pro mě. „Hlupáčku. Já tě vnímám náramně skutečně.“
„Já tebe taky,“ zašeptal jsem.
Dlouho jsme leželi ve tmě mlčky.
„Mrzí mě, že jsem se neproměnila,“ poznamenala najednou tak tiše, že jsem ji stěží slyšel. Otevřel jsem oči, abych viděl, jak se při těch slovech tváří. Nikdy dřív jsem u ní neviděl tak čitelný, jednoznačný výraz: byla neskonale smutná, koutky rtů stažené touhou.
Natáhl jsem k ní obě ruce a vzal její tvář do dlaní. „To bys nechtěla, Grace. Vážně, to si nepřej.“
Zavrtěla na polštáři hlavou. „Je mi vždycky úplně strašně, když slyším vytí. A když jsi na léto zmizel, byla jsem z toho celá špatná.“
„Miláčku, vzal bych tě s sebou, kdyby to šlo,“ odpověděl jsem, hned dvojnásob překvapený: jak snadno mi slovo miláčku vyklouzlo z úst a jak přesně se na Grace hodilo. Zajel jsem jí rukou do vlasů. Prsty mi vázly ve zcuchaných pramíncích. „Ale nechtěla bys to. Každý rok ze sebe ztrácíme víc a víc.“
„Řekni mi, co se stane nakonec,“ hlesla podivně přiškrceným hlasem.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, na co se ptá. „Aha, nakonec.“
Mohl bych jí to povědět na tisíc způsobů, vylepšit pravdu tisícem barev.
Ta narůžovo přibarvená verze, kterou jsem od Becka slyšel jako první, by u Grace neprošla, a tak jsem jí to řekl na rovinu. „Každé jaro se stávám sebou, totiž člověkem, později a později. Až se jednoho roku, počítám, neproměním vůbec. Viděl jsem to tak u starších vlků. Jeden rok už se nevrátí do lidské podoby a jsou z nich jen... vlci. Žijí o něco déle než normální vlci, ale i tak to je nějakých, řekněme, patnáct let.“
„Jak můžeš takhle mluvit o vlastní smrti?“
Podíval jsem se na ni. Oči se jí v šeru leskly. „Jak bych o ní měl mluvit?“
„Jako že ti to je líto.“
„Lituju toho každý den.“
Vlci
V téhle knize nenajdete tradiční pojetí vlkodlaka, který se mění při úplňku. Spisovatelka vlky pojala z naprosto odlišného úhlu.
Vlkem se stane ten, kdo je od vlka pokousaný. Nemůže se přeměnit kdy chce, přeměna ovládá člověka a on ji nedokáže kontrolovat. Záleží na tom, jaká je venku teplota. Pokud se ochladí, stane se z vás vlk. Je teplo? Tak se změníte zpět na člověka.
Překlad/Obálka
Knihu jsem nejdříve četla v angličtině a teprve poté, co vyšla i v ČR jsem ji četla v češtině. Někdy je pro mě divné, číst český překlad, ale u téhle knihy tomu tak nebylo. Moc se mi líbí překlad a také obálka, která zůstala stejná jako u originálu. Myslím, že to byla dobrá volba, protože obálka je výrazná a vyčnívá mezi ostatními knihami.
Velice mě překvapil krásný překlad písní od Sama. Překladu nemám zkrátka co vytknout.
Postavy
Hlavní postavy jsou v téhle knize dvě. Hlavní hrdinku Grace málem zabili vlci, když byla malá. Nepřežila by nebýt toho, že ji jeden vlk zachránil. Od té doby ji pozoroval a ona pozorovala vlky, respektive jednoho vlka, který ji zachránil.
Hlavní hrdina Sam je vlk, který zachránil Grace. Vlkem se stává vždy když začíná zima a v člověka se změní teprve když se oteplí. Sam žije dvojí život. V létě je člověk, ale jakmile se ochladí mění se ve vlka. Vždy toužil být člověkem.

Postavu Sama si určitě všichni oblíbí, je tak sympatický, že to snad ani jinak nejde. Grace ale není taková, že si ji hned oblíbíte (pro mě tedy taková byla), chce to čas. Nakonec jsem si ji ale oblíbila. Možná je to tím, že s ní soucítím v tom, jaké má rodiče. Vůbec se o ní nestarají a tak trochu mi to připomíná mé vlastní rodiče, kteří sice nejsou až tak hrozní a sobečtí, ale je to podobné. Myslím, že proto jsem se i lépe vžila do Grace a možná ji i pochopila. Všichni si v knize všimnou toho, jakou smůlu má v životě Sam, na Grace má ale asi každý jiný názor.
Další zajímavou postavou je Isabel, její příběh je v téhle knize nakousnutý a druhém díle se o ní dozvídáme mnohem víc.
Hodnocení
Knihu jsem si hned od začátku zamilovala. Obě hlavní postavy jsou velice sympatické a hned mi přirostli k srdci. Kniha je napsaná ze dvou pohledů- Grace, Sama. Většinou se mi tyhle typy knih nelíbí, protože je přece jen zvláštní číst příběh ze dvou úhlů pohledu. Nicméně tady se to spisovatelce povedlo napsat tak dobře, že jsem něvnímala přechody mezi pohledem Grace a Sama.
Celkem fajn je i to, že zde není žádný milostný trojúhelník a vy máte od začátku jasno, s kým chtějí postavy být.
Musím přiznat, že vůči téhle knize jsem asi zaujatá a nevím nakolik objktevně se na ni dokážu dívat, protože jsem si celý příběh zamilovala a kniha patří mezi mé oblíbené.
Řekla bych, že někomu může prostředek knihy připadat zdlouhavější než začátek a konec. Podle mě to ale patří k příběhu a prostředek bych za nic nasvětě nechtěla z knihy vyjmout.
Knižní trailer: