Smečka
by Andrea R. Cremerová
originální název: Nightshade
žánr: fantasy
nakladatelství: Knižní klub
počet stran: 400
vydání v ČR: 2011

Calla Torová není jen tak obyčejná americká středoškolačka, je rozená bojovnice, navíc vůdkyně smečky Nightshadeů. Většinu života tráví v lidském těle, ale stačí jen nepatrný impulz, drobné ohrožení, a promění se ve vlčici. Brzy se však ukáže, že se nemusí ve smrtelném nebezpečí ocitnout zrovna ona nebo její blízcí, aby se její vlčí instinkty probudily. Když při hlídkování v horách narazí na Shaye, lidského mladíka, jehož na životě ohrožuje medvěd grizzly, nezaváhá a zachrání ho. Ve chvíli, kdy se zadívá do jeho očí a ucítí jeho vůni, která jí připomíná jaro, začne pochybovat o věcech, o nichž nikdy nepochybovala. O svém postavení a předem daném osudu, který ji předurčuje stát se družkou přitažlivého vůdce smečky Baneů. Existuje nějaká možnost, že by se všemu mohla vyhnout? Pokud se nechá vést srdcem, riskuje, že přijde o všechno – včetně svého života. Stojí zakázaná láska za takovou oběť? A co když pravidla, na nichž smečky Ochránců a Strážci, jejich vládcové, tak lpí, nemají zajistit všem lidem na světě bezpečí, jak si až dosud myslela, ale jen je kontrolovat? Smečkou započíná třídílná akční a zároveň romantická fantasy série...
úryvek z knihy
Vždycky jsem vítala souboj, jen těžko jsem krotila svůj zápal.
Řev medvěda mi burácel v uších, jeho horký dech útočil na mé nozdry a rozdmýchával ve mně touhu po krvi. Za sebou jsem zaslechla chlapcovo zasípání. Znělo tak zoufale, že jsem musela zabořit drápy do hlíny. Znovu jsem na velkou šelmu zavr?ela a vyzvala ji, ať se přese mě zkusí dostat.
Co to kruci dělám?
Riskovala jsem ohlédnutí a okamžitě se mi zrychlil tep. Pravou ruku si tiskl k ranám na stehně. Mezi prsty mu vytékala tmavá krev, nasákla do džínoviny, takže to vypadalo, že má kalhoty polité černou barvou. Rozervaná košile stěží zakrývala rudé šrámy na prsou. Z hrdla se mi vydralo zavrčení.
Skrčila jsem se, svaly napjaté, připravená zaútočit. Grizzly se zvedl na zadní. Nehnula jsem se z místa.
Callo!
V mysli mi rezonoval Brynin výkřik. Z lesa vyběhl mrštný hnědě vlk a vrhl se na medvědův nechráněný bok. Grizzly se otočil a spustil se na všechny čtyři. Z tlamy mu odletovaly sliny, jak pátral po neviditelném útočníkovi. Bryn byla rychlá jako blesk a stihla včas uskočit. Grizzly máchal tlapami tlustými jako klády a ona jim mrštně uhýbala, pokaždé byla o zlomek vteřiny rychlejší než on. Pak přišla další šance a Bryn zvíře znovu bolestivě kousla. Jakmile se ke mn? medvěd otočil zády, vrhla jsem se vpřed a uhryzla mu kus masa ze zadní tlapy. Medvěd se na mě obrátil a v agonii zakoulel očima.
Kroužily jsme s Bryn kolem něj, čenichy těsně nad zemí. V tlamě jsem cítila chuť jeho horké krve. Napjala jsem se. Pokračovaly jsme ve výhrůžném tanci a náš kruh se postupně zužoval. Medvěd nás sledoval. Cítila jsem jeho pochybnosti, sílící strach. Krátce a ostře jsem štěkla a obnažila tesáky. Grizzly zafrkal, obrátil se a odvalil se do lesa.
Zvedla jsem čumák a vítězoslavně zavyla. Vzápětí se ozvalo zasténání a já se vzpamatovala. Turista na nás vytřeštěně zíral. Zvědavost mě táhla k němu. Zradila jsem své pány, porušila jejich zákony. Jen kvůli němu.
Proč?
Sklopila jsem hlavu a zavětřila. Krev mu stékala po těle, odkapávala na zem a její výrazný měďnatý pach obestíral mou mysl jako opojná mlha. Bojovala jsem s pokušením ochutnat ji.
Callo? Bryn byla vyplašená. Odtrhla jsem oči od ležícího mladíka.
Zmiz odsud. Vycenila jsem na menšího vlka zuby. Skrčila se a plazila se ke mně. Pak zvedla čenich a olízla mi čelist.
Co chceš dělat? ptaly se mě její modré oči.
Vypadala vyděšeně. Možná si myslí, že chci toho kluka zabít pro vlastní potěšení. Zaplavily mě výčitky a zahanbení. Bryn, nemůžeš tu zůstat. Běž pryč. Hned.
Zakňučela, po chvíli však přece jen zmizela mezi borovicemi.
Došla jsem k turistovi. Stříhala jsem ušima. Přerývavě dýchal, z jeho tvá?e čišela bolest a hrůza. Na stehně a na prsou měl hluboké šrámy po grizzlyho drápech, které dosud krvácely. Poznala jsem, že tyhle už se nezahojí. Zavrčela jsem, zoufalá z křehkosti jeho lidského těla.
Vypadal asi tak stejn? starý jako já, čili na sedmnáct, možná osmnáct. Měl husté hnědé vlasy se světlejšími pramínky, které se mu lepily na zpocené čelo a tváře. Byl štíhlý a svalnatý, člověk, který si v horách dokáže poradit. Sem nahoru se dalo dostat jedině příkrou a náročnou stezkou.
Pokrýval ho pach strachu, který dráždil mé dravčí instinkty, pod tím ale bylo něco víc – vůně jara, pučících listů a hlíny při jarním tání. Věně plná naděje, možností, jemná a lákavá.
Přiblížila jsem se k němu o další krok. Uvědomovala jsem si, k čemu se chystám. Znamenalo to druhé a mnohem závažnější porušení zákonů Strážců. Pokusil se odsunout, vzápětí zasténal a padl k zemi. Prohlížela jsem si jeho tvář s ostře řezanými rysy, staženými v bolestné grimase. I tak byl krásný. Svaly se mu napínaly a povolovaly, p?edvád?ly souboj, jaký tělo svádí v posledním vzepětí sil. Stravovala mě touha zachránit ho.
Nemůžu se dívat, jak umírá.
Převtělila jsem se dřív, než jsem si to uvědomila. Chlapec vytřeštil oči, když se z bílého vlka bez varování stala dívka se zlatýma vlčíma očima a platinově blond vlasy. Došla jsem k němu a poklekla. Celý se třásl. Napřáhla jsem k němu ruku, ale pak jsem zaváhala. Překvapilo mě, že i já se chvěju. Ještě nikdy jsem neměla takový strach.
Jeho sípavé nádechy mě vytrhly z rozjímání.
„Co jsi zač?“ Hleděl na mě. Jeho oči měly barvu zimního mechu, nádherný zelenošedý odstín. Na chvíli jsem se zarazila, fascinovaná otázkami, které se mu přes závoj bolesti odrážely v očích.
Zvedla jsem paži k ústům, soustředila se na své špičáky, aby se zostřily, a poté jsem se zakousla do měkké vnitřní strany předloktí. Čekala jsem, až na jazyku ucítím krev. Pak jsem napřáhla paži k němu.
„Pij. Jedině tohle tě může zachránit,“ řekla jsem tiše, leč neústupně.
Roztřásl se ještě víc, přesto zavrtěl hlavou.
„Musíš,“ zavrčela jsem a ukázala mu špičáky, dosud ostré jako břitvy. Doufala jsem, že vzpomínka na mou vlčí podobu ho zastraší a on se podvolí. Jenže v jeho tváři se neobjevilo zděšení, nýbrž úžas. Zamžikala jsem a nutila se zůstat v klidu. Po ruce mi stékala krev a odkapávala na spadané listí.
Při dalším náporu bolesti křečovitě zavřel oči a zašklebil se. Přitiskla jsem mu krvácející předloktí k pootevřeným rtům. Ten dotek byl elektrizující, pálil, rozproudil mi krev. Ovládla jsem se a nevydala ani hlásku, plná údivu a strachu, které ve mně vyvolávaly ty zvláštní pocity, co se mi rozlévaly do celého těla.
Ucukl, ale já ho vzala druhou rukou za zátylek a držela ho tak, aby mu má krev natekla do úst. Přestože mé tělo reagovalo naprosto nevypočitatelně, dokázala jsem ovládat alespoň jeho. Zachvěla jsem se, když m? chytil za paži. Začal dáchat klidněji. Pomalu, rovnoměrně.
Hluboko ve mně procitla jakási neznámá bolest, která mi vyrazila dech. Zatoužila jsem hladit ho, dotýkat se hojících se ran, cítit pod kůží jeho svaly.
Kousla jsem se do rtu a odolala pokušení. No tak, Cal, vzpamatuj se. Tohle vůbec nejsi ty.
Vymanila jsem se mu a z jeho rtů se vydral zklamaný povzdech. Sama jsem se musela potýkat s pocitem ztráty, když se náš dotek přerušil. Vzchop se, staň se vlkem. To je tvoje pravé já.
Vlci/Vlkodlaci
Poslední dobou (po Twilight mánii) se objevuje čím dál více knih, které jsou zaměřené na vlky nebo vlkodlaky. Já osobně jsem začala mít tyhle příběhy ráda teprve nedávno. Chápu, že někomu, už vlci lezou krkem, ale tahle kniha je jiná. Myslím, že by si ji mohl oblíbit i někdo, kdo vlky rád nemá.
Konec konců, v téhle knize nenajdete klasického vlkodlaka. Vlci k proměně nepotřebují úplněk. Proměnit se můžou kdykoli chtějí a dokonce ani si ani neroztrhají oblečení, jako tomu bylo v Twilight. Ne, proměna těchto vlků je rychlá. Zamihotají se a hnedle tu máte vlka. Když se proměňí nazpět, opět na sobě mají to oblečení, které měli před proměnou. Je to docela příjemná změna od Jacoba, který byl neustále bez trička xD
Příběh
Smečka je první knihou plánované trilogie. Nevíme, kde přesně se příběh odehrává, ale je to někde v malém americkém městečku v blízkosti hor. Mezi vlky panuje ale úplně jiná hierarchie, než byste čekali. Mají své pány Strážce, které musejí za každou cenu poslouchat. Jinak jim hrozí tresty a kdyby se snad vzbouřili, tak i smrt. Pravidla jsou zkrátka důležitá a Strážci řídí celý život vlků, kteří jsou jejich Ochránci. Hledači jsou nepřátelé Strážců a snaží se získat jakési magické předměty.
Vztahy mezi Ochránci, Strážci a Hledači jsou ale složitější a tak celou knihu zjišťujete něco nového.
Postavy
Hlavní postavou je Calla, která je vůdkyní smečky Nightshadeů. Jak už jsem říkala, pravidla jsou zde důležitá a jejich porušení se tvrdě trestá. Calla ale jakoby si z toho nic nedělala a od začátku porušuje tolik pravidel, až mi to přijde pitomé.
Calla je už od narození zasnoubená s Renem, který je vůdcem smečky Baneů.
Hned ze začátku na scénu vstoupí Shay, kterého napadne medvěd a Calla ho zachrání, čím poprvé poruší pravidla. Hned od začátku je tu tedy milostný trojúhelník.
Hodnocení
V některých knihách se spisovatelé hodně zaměřují i na pozadí, aby více dokreslili příběh. Tady to ale neplatí a my toho o prostředí, ve kterém se příběh odehrává moc nevíme. Spisovatelka se soustřeďuje na postavy a děj. Velice dobře popisuje emoce postav, takže si můžeme představit a vžít do pocitů postav.
Hned od první kapitoly mi je Shay velice nesympatický, a přišel mi dost naivní, takže mě opravdu štvalo to, jak se k němu Calla chovala. Ke konci se Shay trochu změnil, nebo mně to tak alespoň připadalo a začala jsem ho mít raději, což ale nemění nic na tom, že je mi protivný :D Ren je na druhou stranu velice přitažlivý, i přestože se občas choval velice rozkazovačně. Je to ale vůdce, takže je to asi pochopitelné.
Všechny ostatní postavy mi přišli zajímavé a nikdo mi nevadil, protože všichni zapadali do příběhu. Velice jsem si oblíbila bratra Call a také scény v rodině Call byli zábavné. Co je zajímavé, je to, že se zde okrajově objevuje i hosexuální vztah. Zkrátka tu najdeme plno věcí, které zaujmou.
Dále je tu nižší postavení žen, které mají vždy až druhé slovo a musí poslouchat svého partnera. A také uzavírání sňatku je jako z jiné doby. Vlci se do sebe nesmí zamilovat, dokud jim to Strážci neschválí.

Kniha je velice čtivá a moc se mi líbila. Nemůžu se dočkat až si přečtu druhý díl, protože konec je otevřený. Jsem zvědavá, jak se bude dál vyvíjet postava Cally a samozřejmě mě taky zajímá, s kým nakonec skončí, jestli s Renem nebo Shayem. Přijde mi totiž, že v tom má pořádný zmatek, takže bude jistě zajímavé s čím nakonec přijde.

Na závěr bych ráda poděkovala Knižnímu klubu za poskytnutí reading copy, této knihy.
Knižní trailer: